Jestli něco na artu, ať už svým nebo obecně, nenávidim, je to personalizace. 

Personalizace a hlavně její nutnost.

A taky to, že si to uvědomuju. Je mi totiž jasný, že pokud neni art od srdce a ještě hloubš, je to celkem bezvýznamný.

Ale já to nechci. Nechci si prohlubovat digitální stopu a nechci se tak moc odhalovat. Pak mi ale musí být taky jasný, že povrchový fotky nikoho moc nevzruší, že jo. 

Bohužel jsem si ale v poslední době prošla kreativní krizí a myslela jsem, že už focení pověsim na hřebík. A v tyhle chvíle jsem si byla jediným modelem. Focení miluju a baví mě to, ale zveřejňování osobnějšího se prostě bojim. Je to velký odhalení sebe sama a to většímu množství lidí, než by člověk vlastně chtěl. 

Na druhou stranu vim, jak moc čitelná jsem v realitě. Takže si pak musím uvědomit, že jsem beztak odhalená pořád. 

Co tím chtěl básník říci je jen to, že do svojí tvorby chci dát víc sebe a to hlavně pro sebe. 

Takže Kateřino - seize the day bych ti asi řekla.

textured - having a rough or uneven surface or consistency

half here, half gone

lonely - my last unpacked things waiting for me to get better